3. 4 Já nejsem ta prožívaná emoce

Neztotožňujte se se svými emocemi

Podívejte se na video


Většina lidí se ztotožňuje se svými emocemi. To se odráží i v jazyce, který používáme k jejich popisu. Například řekneme: „Já jsem naštvaný“, „Já jsem šťastný“ nebo „Já jsem smutný“, jako bychom my byli tím vztekem, štěstím nebo smutkem.

Po určité době praxe všímavosti vám může „docvaknout“ jemný, velmi důležitý posun - můžete začít cítit a zažívat, že emoce jsou prostě to, co cítíte v těle, ne kdo jste. (Píšu naschvál „docvaknout“ protože spousta lidí to už ví, ale aby to „fungovalo“, tak je potřeba tuto zkušenost zažít.) Tím emoce přecházejí z existenciálního vnímání „Já jsem“ na vnímání fyziologické jevu v těle „Já právě teď cítím“. Takže už si nebudete automaticky říkat: „Já jsem naštvaný“ atd., ale „Já právě teď v těle cítím vztek“.

Tento posun je nesmírně důležitý, protože nám pomáhá ovládat naše emoce. Pokud jsou naše emoce tím, čím jsme, pak s tím můžeme dělat jen velmi málo. Pokud jsou však naše emoce tím, co zažíváme ve svém těle, potom na ně můžeme nahlížet např. podobně jako na bolest ve svalech po namáhavém cvičení ve fitku. Je to jen fyziologický zážitek, který za chvíli odejde, a my ho můžeme ovlivnit. 

Vzpomeňte si na graf průběhu emocí z lekce Začarovaný kruh