6. 3 Emoce v komunikaci

Jak emoce ovlivňují naši komunikaci?

Podívejte se na video:

Trojjediný mozek a komunikace

Pokud amygdala, která je součástí emočního mozku vyhodnotí, že je situace, ve které se nacházíte ohrožující, vyšle poplašné signály do dalších částí mozku, převezme kontrolu nad naším racionálním myšlením a jednáním a nastane emoční únos. Výsledkem jsou potom často různé nefunkční komunikační strategie.

  • Vyhlásíte protiútok a začnete druhého napadat.
  • Spustíte obranu, obhajujete se, případně se snažíte z komunikace stáhnout.
  • Ustrnete a nic kloudného vás nenapadne (a vhodná slova vám přijdou na mysl, až když se emoce uklidní).

Útočná komunikace

Co z těchto prvků sami používáte?

  • Vyvolávání pocitu viny („Kvůli Tobě se nemůžu soustředit na práci.“)
  • Hodnocení a interpretace („Jsi „mouchy snězte si mě“, je Ti všechno jedno. ” )
  • Popírání reality druhého („To co říkáš tak není. Nemáš pravdu. To je naprostá pitomost.“)
  • Zastrašování a vyhrožování („Naše firemní kultura je o vstřícnosti. Opravdu k nám se svým přístupem zapadáš?“/„Jestli ten projekt nedokončíš, můžeš zapomenout na to školení, o kterém jsi mi říkala.“)
  • Ironie a sarkasmus („Hlavně že máte titul…“)
  • Nevyžádané rady („Nejlepší bude, když budeš jezdit městkou hromadnou dopravou.“)
  • Určování správného chování („Pokud se mnou chcete něco probírat, tak se musíte pořádně připravit a ne sem jen tak vrazit a mluvit jako byste zrovna vypadla z hnízda.“)
  • Přehazování odpovědnosti („Já za to nemůžu. Tuhle informaci jsi mi určitě neřekla.“)
  • Moralizování („Není od Vás ohleduplné, že tady bez dovolení větráte.”)
  • Podsouvání („Tak to řekni rovnou, že na tom se mnou nechceš dělat.“)
  • Věštění („Však ono se ukáže, že nemáš pravdu.“)
  • Zlehčování („Ty máš ale problémy… To bych chtěl řešit taky. Nepřeháněj. Každý je někdy ve stresu. Všichni toho máme moc.“ )
  • Zevšeobecňování („Pořád chodíš pozdě. Nikdy po sobě neuklidíš.“ Vůbec se nezajímáš. Vždycky jsi unavený.“ )

Neverbální projevy

  • Narušování osobního prostoru druhých
  • Upřený oční kontakt
  • Gesta: ukazování prstem, náznak bodání propiskou, zatínání pěstí, založené ruce, naklonění se nad druhého
  • Netrpělivé popocházení
  • Úšklebky, mračení se, koulení očima
  • Pevně zaťatá čelist
  • Odfrkávání
  • Zvyšování hlasu

Obranná / submisivní komunikace

Verbální projevy a další znaky

  • Přehnané omlouvání se („Omlouvám se, že Vás ruším./ Omlouvám se, ale můj názor je.“ )
  • Dlouhé nesouvislé věty
  • Chození kolem horké kaše
  • Používání frází jako „Kdyby vás to příliš neobtěžovalo…“
  • Výplňová slova, např. „možná“, „hm“, „jaksi“, „asi“
  • Obhajování se („Obvykle bych nic neříkal.“)
  • Snižování vlastního názoru ( „Je to jenom můj názor“ nebo „Možná se mýlím.“)
  • Popírání své hodnoty („Není to důležité“./„Vlastně na tom nezáleží.“)
  • Znevažování sebe sama ( „Vím, že to je asi hloupý názor./ Jsem k ničemu.“)
  • Stažení se z komunikace, ale s nepříjemnými pocity, prožívání bezmoci, vzteku
  • Odkládání komunikace s racionalizací („To teď nemá smysl řešit. On by to stejně nepochopil.“)
  • Pasivní agrese (vzdychání, převracení očí v sloup, mumlání si nesouhlasu, řešení problémů s lidmi, kterých se to netýká – pomlouvání)
  • Souhlas i s tím, co mi nevyhovuje
  • Přebírání zodpovědnosti i za to, za co nemůžu

Neverbální projevy

  • Odvracení pohledu, pohled do země
  • Svěšená ramena, povolené držení těla
  • Ruce pod stolem
  • Hraní si s prsty, prstýnkem, upravování oděvu, dotyky v oblasti krku
  • Neodpovídající výraz (např. při poskytování kritiky se usmívám)
  • Zakrývání úst rukou
  • Ochranné zkřížení paží před tělem
  • Třesoucí se čelist
  • Tichý hlas, mumlání, kňouravý tón
  • Kousání rtů

Asertivní komunikace

Cílem v komunikaci je, aby se emoce ideálně nesplašily, a když ano, tak aby stále zůstaly pod kontrolou racionální části našeho mozku. Vypínač nevhodné reakce drží náš neokortex. Ten dokáže nastavit naši komunikaci tak, aby odpovídala aktuální situaci a potřebám všech zúčastněných, funguje jako manažer emocí, zvažuje reakce před jejich uskutečněním, má schopnost zadržet pokyny k jednání vyslané amygdalou, dokáže racionálně posoudit, jaký komunikační přístup bude nejpřínosnější pro všechny zúčastněné.

Úkoly 6. 3

Emočně-komunikační deník

Založte si v počítači soubor, kupte si notýsek, pište si do poznámek v mobilu – je jedno, jaké médium zvolíte. Důležité je, abyste měli možnost zaznamenat své pocity v souvislosti s komunikací a co je způsobilo.

Zapisujte si každý den:

  • Jaké náročné komunikační situace jste zažili?
  • Co bylo spouštěčem emocí v dané komunikační situaci?
  • Jaký fyzický doprovod měly vaše emoce (kde jste je cítili v těle)?
  • Jaké myšlenky se vám honily hlavou?
  • S jakými reakcemi jste spokojení? S jakými ne?
  • Jak byste se v podobné situaci chtěli zachovat příště?
  • Kteří lidé vám dodali energii? Kteří ji vysáli? Čím to bylo?

Veďte si emoční deník alespoň po dobu jednoho měsíce. Pokud se stane vedení deníku vaším návykem, můžete v zaznamenávání dále pokračovat a sledovat vývoj.

Velmi důležité je na konci každého týdne udělat souhrnné zhodnocení. Při něm totiž začnou být zřetelné opakující se emoce a s nimi spojené spouštěče; vzorce chování, které vám škodí; lidé, se kterými byste se měli přestat stýkat, či naopak ti, které byste měli zapojit více do svého života.