6. 2 Vztahový paradox
Úvodní úkol:
Nejdříve seřaďte vaše blízké, spolupracovníky, klienty a další lidi, se kterými se potkáváte, do skupin podle způsobu komunikace s nimi. Můžete používat tento formulář: Vztahový paradox.
- Chovám se k těmto lidem čistě profesionálně a zdvořile (pokud mi něco vadí, snažím se o konstruktivní komunikaci, naslouchám, zaměřuju se na hledání řešení, nenechávám se ovládnout emocemi).
- Občas ve vztahu použiju agresivní komunikaci.
- Těžko se ve vztahu s těmito lidmi hlídám. Pokud nemám dobrou náladu, velmi rychle to tito lidé na mém způsobu chování zjistí. Nepřemýšlím nad slovy a způsobem komunikace s nimi. Platí zde: co na srdci, to na jazyku.
Podívejte se na video:
Proč vztahový paradox nastává?
Vztahový paradox = k blízkým si dovolíme mnohem více než k těm, kteří nám jsou vzdálení.
Roli hraje i očekávaný důsledek našeho jednání. Pokud se budeme chovat nepříjemně ke klientovi nebo k manažerovi, budeme dávat průchod vzteku ve vztahu s kolegy, pravděpodobně přijdou pracovní sankce. Z vlastní praxe s klienty bych mohla jmenovat řadu příkladů, ve kterých dlouhodobé nepřátelské chování daného pracovníka vedlo od finančních a kariérních postihů až k jeho propuštění.
V práci se tedy řada z nás „drží“, protože se obáváme negativních následků. V průběhu pracovního dne udržujeme profesionální tvář, usmíváme se na kolegy a myslíme si přitom svoje – a doma tuto masku odkládáme, protože „držet fazónu“ je náročné.
A kde jinde než doma bychom si měli dovolit profesionální masku odložit? Vědomá komunikace, vnímání druhého, naslouchání, ochota hledat společné řešení stojí energii. Vnímám toto nastavení „doma mi špatnou náladu odpustí“ jako nebezpečné – zvlášť když uvážíme, že se u nás podle statistik rozvádí téměř polovina manželství. Nejčastějším důvodem je nesoulad povah, odlišné názory a vzájemné odcizení. Více než polovina rozvedených párů uvádí, že by si přáli, aby se jejich partneři více věnovali vztahu a investovali do něj více času i energie.
Na skutečnost, že nenaplněné vztahové potřeby se často stávají důvodem rozvodu, je ale možné se podívat i z druhého konce. Očekáváme, že nás druhý bude respektovat, bude nám naslouchat, investovat do nás energii atd. Nakolik ale dokážeme my sami druhému tyto potřeby naplnit?